Nešlo by to lépe?

Co Čech, to trenér. Jsou různé názory na sestavu, na rozestavění, na to, jaké přivést v přestupovém období hráče. Mnohým fanouškům Slavie se nelíbí nasazování Martina Abrahama - ne pro jeho sparťanskou minulost, vždyť tu mají i Dan Pudil s Láďou Volešákem, oblíbenci tribun - nýbrž pro jeho výkonnost a proto, že hrají vedle sebe dva defenzivní záložníci. Nebo ne?

Ve všech dosavadních jarních ligových zápasech se v základní sestavě Slavie objevila více než třetina hráčů, kteří přišli v zimě. Jak ukazuje herní projev, není to moudré.

Osobně jsem v zimě příchod posil čekal, na mém seznamu bylo zhruba sedm jmen s tím, že ne všichni přijdou. Přišli všichni, které jsem si přál, kromě dvou hráčů. Jenže navíc přišli další fotbalisté Abraham se Střihavkou, a když se ukázalo, že se jedná o příchody směrem do základní sestavy, zhrozil jsem se. Proč sahat do něčeho, co na podzim tak skvěle fungovalo? Ale věřil jsem trenéru Jarolímovi, že sestavu poskládá tak, že to pošlape i dále.

Marek Jarolím že bude hrát ve středu zálohy, střídán Jardou Černým. V útoku se vedle Šenkeříka objeví v základu Toleski, střídán Blažkem. Uzdravený Latka bude připraven na lavičce k zápasu, ale v základu bude hrát na klíčovém postu stopera i nadále dvojice Suchý-Brabec. Jenže již v prvních přípravných zápasech tyto představy vzaly zasvé. Marek Jarolím se začal objevovat na postu pravého krajního záložníka, na stoperu hrál s Brabcem Latka a Suchý hrál ve středu zálohy. O to překvapivější byl přestup Martina Abrahama na poslední chvíli.

Abrc nikdy proti Slavii neřekl křivého slova, ba naopak dokonce po přestupu do Sparty sdělil novinářům, že od něho nic takového nemohou očekávat. Přesto se po jeho příchodu zvedla vlna nepokoje, hlavně mezi slávistickými fanoušky z jižní tribuny.

Když jsem s nadsázkou říkal, že se Abraham objeví v základu již v zápase proti Českým Budějovicím, všichni si mysleli, že si dělám srandu a že rozhodně nebude hrát - dokud se neadaptuje. Jenže přišel zápas a Abraham se skutečně objevil v základu, jenže co bylo k pousmání, vedle Suchého - dalšího defenzivního hráče. V utkání byl neviditelný, přesto se objevil v základní sestavě i v Brně - kde opět nepředvedl víc, než jeho parťák ve středu zálohy. Mnozí tak čekali do zápasu s Mostem změnu, jenže žel, ta nepřišla a duo Suchý - Abraham se znovu objevilo ve středu hřiště vedle sebe.

Proti poslednímu Mostu nepředvedl ani jeden z nich to, co bylo očekáváno. Když byl Suchý vystřídán Mickaelem Tavaresem, hned byl na hřišti vidět rozdíl mezi všemi třemi. A bylo vidět, který z fotbalistů má největší formu. Bohužel to je ten, který se v poslední době v základní sestavě neobjevuje.

Jenže co je z mého pohledu nejhorší, je právě ten fakt, že Slavia hraje de facto se dvěma defenzivními záložníky. Karel Jarolím si však myslí něco jiného: "Martin ale není vyloženě defenzivní hráč," kontroval Karel Jarolím na tiskové konferenci na poznámku, že hra Slavie trpěla hrou dvou defenzivních štítů naskládaných vedle sebe. "Nevím, že Abrahamovi nevyšly předchozí dva zápasy. Nevyšly mu podle vás, já jsem se k tomu nevyjadřoval. Já vám váš názor neberu, nastoupil v základu a já se nebudu prostřednictvím médií vyjadřovat, to si probereme my v kabině. Řekl bych, že se rozjela kampaň proti Martinovi Abrahamovi a já nevím, zda je to kvůli tomu, abyste mohli o něčem psát. Nehodlám se individuálně vyjadřovat k tomu, jak kdo hrál," nehodlá Jarolím hodnotit samotný výkon hráče.

Slavia tímto uzavíráním do sebe sama spěje k neúspěchu. Na hřišti bylo zcela vidět, že hra není ideální a že hráči nehrají na postech, kde vynikají. Přitom s dnešní sestavou se dalo, jak by řekli někteří, zaexperimentovat a hrát v rozestavění 3-5-2, přičemž by paradoxně většině hráčů tento herní systém seděl více. A to díky tomu, že by hráli na postech, pro které mají předpoklady.

Jak by taková sestava mohla vypadat? Vaniak - Latka, Brabec, Suchý - Krajčík, Jarolím, Abraham, Černý, Pudil - Ivana, Blažek.

V obraně by hráli Martin Latka, kapitán Erich Brabec a Marek Suchý, který by tím i uvolnil jedno místo v záloze. Rozestavení není náhodné, Latka se Suchým by museli hrát na kraji, mezi nimi by je usměrňoval Brabec. Již dříve si jak Latka, tak Suchý roli krajního obránce při systému na tři obránce vyzkoušeli, Latka hrával spíše napravo a Suchý nalevo. Ani jeden nevyhořel, což se nedá říct o Pudilovi na postu levého beka.

V záloze by hráli na krajích Matej Krajčík s Danem Pudilem, dva rychlíci, kteří by zásobovali vápno soupeře centry. Sestava by byla i díky jejich rychlosti variabilní a hlavně Krajčík by se mohl stahovat v případě potřeby dozadu na post pravého beka, čímž by se Latka ocitl na stoperu. Nalevo od Krajčíka by v pětičlenném rozestavění zálohy hrál Marek Jarolím, který by se tak netrápil na lajně, a mohl by využít svého potenciálu, neboť z Plzně přišel jako ofenzivní střední záložník, ne křídlo. Vedle Jarolíma by hrál Abraham, který by se netrápil při ofenzivních úkolech. Abraham není tvořivý hráč, platný týmu může být v případě bránění - ne tvorby hry. A konečně pátý hráč v záloze, Jarda Černý, by stejně jako Marek Jarolím využil více svého potenciálu, neboť by také nehrál na lajně, nýbrž nalevo od Abrahama. Hrálo by se tak místo v podstatě na dva defenzivní štíty se systémem, ve kterém by byli ve středu zálohy dva tvořiví hráči a jeden štít, na krajích středové řady by pak úřadovali rychlonozí hráči, přičemž pro Pudila by to bylo vysvobození. Útok by zůstal beze změn, Milan Ivana s Honzou Blažkem v zápase proti Mostu ukázali světlé chvilky, Blažek navíc vstřelil i vítěznou branku.

Zápas proti Mostu mě však utvrdil v názoru, který ve mně klíčí již od zápasu s Budějovicemi. Karel Jarolím se na podzim (a i dříve) pokoušel z ofenzivně laděných hráčů udělat ty, co makaj' dozadu. Proto Tavares nebo Volešák, hráči s relativně dobrou technikou, hráli ve středu zálohy spíše ty "bořiče" - ale konstruktivní bořiče a Slavii se to vyplácelo. Ovšem jakoby chtěl naučit Abrahama být špílmachrem.