Cestování časem

Možnost cestovat časem. Zažít dvakrát tu stejnou věc nebo se podívat do dob dinosaurů. Že je to nemožné? Podle několika vědců ne a princip cestování časem je podle nich i celkem jednoduchý!

Jedním z nich je Ronald Mallet. Podle všeobených závěrů se do minulosti dá cestovat pomocí červích děr, které se však dají špatně vytvořit. Na to, abychom otevřeli tento časoprostorový tunel, potřebujeme zásobu hmoty vyrobené z takzvané negativní energie. Ovšem Maller, profesor teoretické fyziky na Connecticut University, přišel s novou teorií: cestovat do minulosti pomocí světla. Jak by to mělo fungovat? Rotující kužel světla by se za pomoci teploty blížící se absolutní nule zpomalil. "Pomocí tohoto řešení se možná cestování časem stane brzy praktickou možností," uvedl Mallet. Zatím by však pro lidi bylo těžké cestovat časem, protože zapotřebí je právě teplota blížící se absolutní nule (minus 273,14 °C).

Mallet se inspiroval knížkou H.G.Wellse "Stroj času", která ho zaujala a začal se o sestavení něčeho podobného zajímat. Po studiu Einsteinova díla si uvědomil, že cestování časem možné je. Jakto, ptáte se možná.
Otázka je složitá, leč odpověď možná překvapivě jednoduchá. Jev, kterému říkáme gravitace, je totiž zakřivením času a prostoru, někdy se proto také mluví o časoprostoru. Vše, co má svoji hmotnost či energii, prohýbá ve své blízkosti prostor i míjení času. Přirovnává se to často k tomu, jako když člověk sedí na měkké pohovce, kterou promáčkne. Pohovka zůstane promáčklá i poté, co se zvedne. Časoprostor je zakřiviván tedy hmotou a energií. Důsledkem toho také ovšem je, že hodiny běží pomaleji v gravitačním poli Země než ve vzdáleném vesmíru. Pokud se nechá obrovský kus hmoty rychle rotovat, začne bičovat časoprostor kolem sebe tak, jako rotující kávová lžička za sebou táhne v hrnku kávy kávovou pěnu. Čím hustší je hmuta a čím rychleji se pohybuje, tím více se časoprostor zakřivuje; může se dokonce stát, že se čas zakroutí tak, že už neprobíhá v nekonečné linii od minulosti do budoucnosti, ale vznikne z něho kruh. A pak už stačí pouze jít kolem této smyčky a vrátit se do libovolného bodu v historii.

Různá řešení Einsteinových rovnic již existují. Kip Thorne z Caltechu přišel ve druhé polovině dvacátého století s myšlenkou využití červích děr, které takovýmito časovými smyčkami spojují různé místa zakřiveného časoprostoru.

Malletova představa je však ještě jednodušší. "Lidé zapomínají na to, že světlo, ač nemá žádnou hmotnost, také způsobuje zakřivení prostoru," řekl jednou. Předloni publikoval tento teoretický vědec článek, ve kterém líčí vznik víru uprostřed kolujícího paprsku laserového světla. "Uvědomil jsem si, že čas stejně jako prostor, lze zkroutit kolujícími světelnými paprsky", vysvětluje své další myšlenkové pochody. Aby se čas stočil do smyčky, přidá se pouze druhý světelný paprsek kolující opačným směrem. Když se dostatečně zvýší intenzita světla, prostor a čas si vymění role. Vyšší účinnosti je však dosaženo při zpomalení světla. To se povedlo poprvé Lene Hauovi z Harvardské univerzity, který zpomalil rychlost světla z téměř 300.000.000 metrů za sekundu na pouhých pár metrů za vteřinu a dokonce i světlo zastavil (New Scientist, 27. ledna, strana 4). "Předtím bych si nemyslel, že je cestování časem praktickou možností. Avšak zpomalené světlo otevírá možnosti, které jsme dosud neměli," říká Mallet. Světlo se zpomalí za použtí ultrastudení lázně atomů, jejichž teplota se blíží nula Kelvinu. "Je to technologociký problém. Neříkám, že je to jednoduché, ale nehovoříme tady o exotické technologii," dodává Mallet.

Astrofyzik Fred Adams přiznává, že teoretická část Malletovy práce se nedá zpochybnit. "Přijetí bylo sice opatrné a skeptické, ale nikdo nepřišel na nic, čím by se to dalo zpochybnit. Toto řešení je pravděpodobně správné," tvrdí Adams. Není si ovšem příliš jistý, zda se experiment podaří. Jedním z možných důvodů je to, že všeobecná teorie relativity se nezabývá kvantovou mechanikou. Stephen Hawking poukazuje na to, že stroj času by zvětšil kvantové fluktuace v elektromagnetickém poli a zničil by se paprskem inzentivní radiace. Jedinou možností zjistit pravdu je provést experiment. Ovšem pozor. I pokud se pokus povede, "Malletův kruh světla" neumožní cestování do minulosti začasový bod, v němž čas poprvé utvořil uzavřenou smyčku.

Svůj názor na cestování časem má i profesor fyzika Amos Ori, který jej zveřejnil v loňském roce ve vědeckém časopise Physical Review. "Dnes je možné zkontruovat stroj času bez exotické hmoty (materiál se zvláštbími vlastnostmi, jimž fyzikové říkají záporná hustota)," řekl. Profesor Ori však odmítá spekulovat o tom, kdy bude možné postavit stroj času. Hlavním problémem je totiž podle něho stabilita časoprostoru, matirálu z něhož je tvořen vesmír. Ovšem tuto překážku možná odstaní nová generace dnes již rozpracovávaných teorií týkajících se kvantové gravitace, které se snaží sloučit všeobecnou teorii relativity s myšlenkami kvantové teorie.

Tři způsoby možného cestování v čase jsou na http://www.ssakhk.cz/home/vobornik/fifth/index.htm stránkách. Jednou z možných věcí je cestování nadsvětelnou rychlostí v opačném pohybu než je okolní prostředí. Zdá se, že nepřímo k tomu směřuje Einsteinova speciální teorie relativity, ve skutečnosti s tím nemá co dělat.

Cestování do budoucnosti je oproti cestování do minulosti o dost jednodušší. Stačí dosáhnout rychlosti blízké rychlosti světla - ovšem nesmí se jí dosáhnout úplně či se dokonce překročit, což podle většiny fyziků ani není stejně možné - a setrvat v tomto stavu pár sekund. Mezitím však v okolí uběhne o mnoho delší čas (znovu Einsteinova teorie relativity).

Mezi značné skeptiky však patří Stephen Hawking. "Nemáme spolehlivý záznam o tom, že by nás navštvíli návštěvníci z budoucnosti."

Úspěchy vědců
Vědcům se už podařilo v laboratořích rozložit hmotu a docílit toho, aby se objevila na jiném místě. Kvantová mechanika je věda zabývající se elementárními částicemi, jejichž chování se vymyká dokonce i chápání vědců, kteří tyto jevy mnoho let studují. "Kvantové teorii ještě nikdo pořádně nerozumí," tvrdí Richard Feynann, jeden z badatelů v tomto oboru.
 
Byli tu už cestovatelé v čase?
Byli Anaxagoras, Leonardo da Vinci a další cestovatelé z bodoucnosti? Jeden takový tu byl i na přelomu milénia. V roce 2000 se objevil člověk, který vystupoval zejména na řadě diskuzních fór, ve jterých se řešilo cestování časem, a tvrdil, že je vojenským průzkumníkem z roku 2036. Říkal si John Titor a stejně jak se objevil, tak také zmizel. Vrátil se domů do budoucnosti? Těžko říct. Za dobu svého výskytu však předpověděl několik věcí, které jako člověk z budoucnosti pochopitelně znal. Tvrdil například, že se USA pustí do války s Irákem kvůli jaderným zbraním, o čemž tehdy přitom ještě nikdo ani neuvažoval. Některé další předpovědi se také splnily, některé ovšem ne.

Publikace zabírající se cestováním v čase
J.Richard Gott - "Cestování časem v Einsteinově vesmíru"

Zdroje:
http://www.newscientist.com/home.ns http://sutech2.pc.cz/ http://www.telegraph.co.uk/earth/main.jhtml;jsessionid=Y5XQ0K3ZANMELQFIQMGCFFWAVCBQUIV0?xml=/earth/2007/08/08/scitime108.xml www.britske-listy.cz