Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek (TOP 09) chce zjednodušit a zefektivnit sociální příspěvky. Jedná se o věc nutnou, ale proč by nemohl být rovnou změněn celý systém?
Ministr práce a sociálních věcí Pavel Drobil (ODS) chce zjednodušit a zefektivnit sociální příspěvky. Jedná se o věc nutnou, ale proč by nemohl být rovnou změněn celý systém?
Nositel Nobelovy ceny ekonom Milton Friedman (http://cs.wikipedia.org/wiki/Milton_Friedman) přišel před lety s myšlenkou tzv. záporné daně z příjmu (negative income tax). O jejím zavedení u nás již v minulosti uvažovala ODS, ovšem nakonec od tohoto nápadu upustila. A je pravdou, že ji v současné době nepoužívá ani žádný jiný stát.
Jedná se přitom o menší přerozdělování peněz spojené s menší byrokracií. Přitom peníze od státu dostává každý, kdo na ně má nárok, a ne pouze ten, kdo se o ně přihlásí na úřadu.
Milton Friedman navrhoval, aby se programy sociální pomoci nahradily poskytnutím daňových kreditů všem jedincům. Tyto kredity by byly vypláceny v plné výši pouze lidem bez příjmu. Pokud by člověk vydělával, odečetla by se od jeho kreditu daň, kterou by měl daňový poplatník odvést. Ve chvíli, kdy by měl odvést stejnou výši daně jako je jeho kredit by neplatil ani nedostal nic.
Narozdíl od současných sociálních dávek, které demotivují k práci, je systém se zápornou daní z příjmu motivující k jakémukoliv výdělku. Dokonce čím více si člověk sám vydělá, tím vyšší čistý příjem mu reálně zůstane.
Systém by byl také transparentní, snadno spravovatelný a jednoduše regulovatelný. A to z jednoho prostého důvodu - nemá žádnou ostrou hranici, která by ohraničovala nárok na dávku.
Výhodou také je, že by nikdo neodváděl daně na to, aby mu je stát na dávkách a přídavcích vracel přes úřady zpátky. Peníze zůstávají v peněženkách poplatníků a stát případně přidává. V programu záporné daně z příjmu se peníze přesouvají čistě od movitějších občanů k těm, které mají nízké příjmy. Lidé buď platí nebo berou, nikdy však obojí najednou jako dnes.
Není problém také nastavit vyšší kredit pro postižené občany, pro matky či otce na rodičovské dovolené, pro nezaměstnané vykonávající veřejně prospěšné práce pro svou obec a pro další sociálně slabé skupiny.
Kromě zavedení záporné daně z příjmu by stálo za úvahu i snížit výši minimální mzdy. Paradoxně vysoká minimální mzda škodí totiž nejvíce těm, které by měla ochraňovat - nízkopříjmové skupiny obyvatelstva.
Pro ně se stává trh práce neflexibilní, řada zaměstnavatelů má potíže najít zaměstnance ochotné pracovat za nižší mzdy, čímž trpí celá ekonomika. Zaměstnanci přitom mzdu jako takovou zvyšují rychleji než se zvyšuje produktivita práce. Zvýšením minimální mzdy se produktivita žádného zaměstnance nezvýší a nebude tedy důvod pro růst mezd. Vyšší mzdy tak půjdou na úkor něčeho jiného.
Nejpravděpodobněji se náklady vyšší minimální mzdy přenášejí na samotné zaměstnance s nízkou mzdou, jelikož se stávají pro firmy neefektivními a o práci dříve či později přicházejí. Některá místa dokonce ani vůbec nevzniknou.
Snížení minimální mzdy by naopak mělo vést ke snížení nezaměstnanosti, k rychlejšímu růstu zaměstnanosti - a zaměstnanci by si přitom finančně nemuseli pohoršit, pokud by zároveň platila záporná daň z příjmu. A ušetřil by i stát.
Nositel Nobelovy ceny ekonom Milton Friedman přišel před lety s myšlenkou tzv. záporné daně z příjmu (negative income tax). O jejím zavedení u nás již v minulosti uvažovala ODS, ovšem nakonec od tohoto nápadu upustila. A je pravdou, že ji v současné době nepoužívá ani žádný jiný stát.
Jedná se přitom o menší přerozdělování peněz spojené s menší byrokracií. Peníze od státu dostává každý, kdo na ně má nárok, a ne pouze ten, kdo se o ně přihlásí na úřadu.
Milton Friedman navrhoval, aby se programy sociální pomoci nahradily poskytnutím daňových kreditů všem jedincům. Tyto kredity by byly vypláceny v plné výši pouze lidem bez příjmu. Pokud by člověk vydělával, odečetla by se od jeho kreditu daň, kterou by měl daňový poplatník odvést. Ve chvíli, kdy by měl odvést stejnou výši daně jako je jeho kredit by neplatil ani nedostal nic.
Narozdíl od současných sociálních dávek, které demotivují k práci, je systém se zápornou daní z příjmu motivující k jakémukoliv výdělku. Dokonce čím více si člověk sám vydělá, tím vyšší čistý příjem mu reálně zůstane.
Systém by byl také transparentní, snadno spravovatelný a jednoduše regulovatelný. A to z jednoho prostého důvodu - nemá žádnou ostrou hranici, která by ohraničovala nárok na dávku.
Výhodou také je, že by nikdo neodváděl daně na to, aby mu je stát na dávkách a přídavcích vracel přes úřady zpátky. Peníze zůstávají v peněženkách poplatníků a stát případně přidává. V programu záporné daně z příjmu se peníze přesouvají čistě od movitějších občanů k těm, které mají nízké příjmy. Lidé buď platí nebo berou, nikdy však obojí najednou jako dnes.
Není problém také nastavit vyšší kredit pro postižené občany, pro matky či otce na rodičovské dovolené, pro nezaměstnané vykonávající veřejně prospěšné práce pro svou obec a pro další sociálně slabé skupiny.
Kromě zavedení záporné daně z příjmu by stálo za úvahu i snížit výši minimální mzdy. Paradoxně vysoká minimální mzda škodí totiž nejvíce těm, které by měla ochraňovat - nízkopříjmové skupiny obyvatelstva.
Pro ně se stává trh práce neflexibilní, řada zaměstnavatelů má potíže najít zaměstnance ochotné pracovat za nižší mzdy, čímž trpí celá ekonomika. Zaměstnanci přitom mzdu jako takovou zvyšují rychleji než se zvyšuje produktivita práce. Zvýšením minimální mzdy se produktivita žádného zaměstnance nezvýší a nebude tedy důvod pro růst mezd. Vyšší mzdy tak půjdou na úkor něčeho jiného.
Nejpravděpodobněji se náklady vyšší minimální mzdy přenášejí na samotné zaměstnance s nízkou mzdou, jelikož se stávají pro firmy neefektivními a o práci dříve či později přicházejí. Některá místa dokonce ani vůbec nevzniknou.
Snížení minimální mzdy by naopak mělo vést ke snížení nezaměstnanosti, k rychlejšímu růstu zaměstnanosti - a zaměstnanci by si přitom finančně nemuseli pohoršit, pokud by zároveň platila záporná daň z příjmu. A ušetřil by i stát.
