Ba dokonce kladu si otázku, zda vůbec (a popřípadě jaké) zákony potřebujeme. Čím více existuje zákonů upravující veřejnou správu, tím je větší byrokracie a riziko úplatků. A čím více zákonů upravuje civilní sféru, tím je menší autonomie vůle stran.
Ano, samozřejmě, v civilní sféře platí zásada "co není zakázáno je dovoleno", takže jistá autonomie vůle existuje. Ale nebylo by vhodnější, pokud by existoval jen vyložený rámec upravující veřejný život (kupříkladu uzákoněné dopravní předpisy či trestní zákoník) a celá civilní sféra života byla ponechána na libovůli stran?
Zákony sice snižují transakční náklady obou stran, ale podle mého je autonomie vůle něco, co by nemělo být omezováno.
Nepotřebujeme občanský zákoník. Nepotřebujeme úpravu obchodního styku. Nepotřebujeme mít zákonem upravenou úpravu dědění a další věci... Ponechme stranám autonomii vůle!
A kdo se bojí, že by mohl jak se říká lidově "naletět" či "skočit na špek" protistraně, tak se nemusí čeho bát.