Ústavní soud odmítl posunout termín voleb a zamítl tak žádost Tomio Okamury o předběžné opatření. Situace by se zdála býti bezvýchodná, ale řešení je přitom z pohledu Okamury velice jednoduché.
Pro připomenutí - Tomio Okamura podal stížnost k Ústavnímu soudu a žádal předběžným opatřením posunutí termínu prezidentských voleb, kterých by se chtěl také zúčastnit. Ponechme stranou technikálie, jestli se mu povedlo posbírat více než padesát tisíc podpisů či nikoliv.
Nejvyšší správní soud konstantoval, že nikoliv. Tomio Okamura si tedy prostřednictvím své právní zástupkyně JUDr. Kláry Samkové podal stížnost k Ústavnímu soudu. Ten dnes rozhodl, že termín prezidentských voleb nepřeloží, a Tomiovi tak nevyhověl.
V odůvodnění usnesení se lze dočíst, že "podmínky pro vyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí předsedy Senátu, resp. na předběžné opatření, jímž by byla volba prezidenta republika odložena, splněny nejsou. Návrhu na odklad vykonatelnosti by bylo možné vyhovět pouze za předpokladu, že by se týkal rozhodnutí, proti němuž směřuje ústavní stížnost, a za splnění dalších podmínek dle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. To v daném případě ve vztahu k rozhodnutí předsedy Senátu o vyhlášení volby prezidenta republiky splněno nebylo – nic na tom nemění ani vyjádření stěžovatele doručené 3. ledna 2013, jímž byl oproti původnímu textu do petitu ústavní stížnosti čistě formálně (přitom však ani obsahově o jinou, resp. novou ústavní stížnost či její rozšíření nešlo) doplněn i návrh výroku, podle něhož má i v konečném nálezu Ústavní soud vyslovit, že rozhodnutí předsedy Senátu č. 322/2012 Sb. „pozbývá platnosti“."
Na výroku se shodlo všech třináct ústavních soudců.
Situace by se zdála býti bezvýchodná, kdyby ovšem Tomio Okamura přesně před dvěmi měsíci nepřišel s objevnou myšlenkou na svém blogu, že "první, co člověka napadne, je, že je třeba změnit nějak zákony - ale kupodivu není třeba. Už dnes, respektive stále, platí zásadní, ale veřejnosti neznámý paragraf 39 občanského zákona, který zcela jasně říká, že "Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům." Jinými slovy i platné rozsudky, které jsou ale prokazatelně nespravedlivé, jsou z pohledu zákona neplatné."
Ústavní soud sice rozsudek nevydal a nevydává, ale argumentací a maiori ad minus (od většího k menšímu) se dá dokázat, že pokud je toto použitelné dle Tomio Okamury pro rozsudky, musí to být použitelné i pro usnesení soudu.
Vzhledem k tomu, že Okamurova právní zástupkyně JUDr. Klára Veselá (taktéž neúspěšná prezidentská kandidátka) se nechala dnes v médiích slyšet, že reálně zvažuje trestní oznámení na prezidenta republiky za rozvracení republiky, a že pokud prezidenta soud odsoudí, hrozí mu až dvanáct let vězení, nevidím tento další postup tandemu Okamura-Veselá jako nereálný.
Článek 65 Ústavy ČR.
(1) Prezidenta republiky nelze zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt.
(2) Prezident republiky může být stíhán pro velezradu, a to před Ústavním soudem na základě žaloby Senátu. Trestem může být ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt.
(3) Trestní stíhání pro trestné činy spáchané po dobu výkonu funkce prezidenta republiky je navždy vyloučeno.
Bohužel pro Tomio Okamuru má vše zádrhel v tom, že jak prezidenta republiky nelze odsoudit ani za vraždu spáchanou v přímém televizním vysílání při novoročním projevu, tak i občanský zákoník platí pouze pro soukromoprávní vztahy. A také existuje "menší" zádrhel v tom, že rozsudek ani usnesení soudu není právní úkon. Věřím ale, že Klára Veselá vymyslí právní kličku, jak toto obejít a znovu se dostat do záře médií...
