V posledních týdnech se mluví o tom, že probíhá politická krize. Je tomu skutečně tak? Nejedná se spíše o krizi společnosti?
O tom, co odstartovalo pád vlády Petra Nečase, nemusím dozajista dlouhosáhle se rozepisovat. Víme to všichni, v médiích to proběhlo tolikrát, že i (nutno podotknout, že velmi blažená!) osoba, která celou tehdejší vládní krizi přečkala v komatu dozajista po probuzení zjistila velmi podobně, o co šlo.
Celá politická krize však odstartovala už nejpozději přímou volbou prezidenta republiky, kdy byl prezident v Česku přímou volbou volen poprvé a kdy tato volba rozdělila společnost. Jak se záhy také ukázalo, tak změna procesu volby za situace stejných pravomocí zvoleného prezidenta způsobila, že nově zvolený prezident se začal ohánět větší legitimitou a někdy značně novátorskými postupy se snažil ukrojit větší podíl na moci. V rámci psané Ústavy a ústavního pořádku, ale proti duchu parlamentní republiky.
Co však odhalila naplno letní vládní krize je to, že v Česku probíhá krize celospolečenská. Žádné nové volby na tom nic nezmění. Ani řádné, ani předčasné. Žádné volby nezaručí, že volení zástupci budou proti zvyklostem a zažitým pořádkům si uzurpovat stále větší podíl moci. Legálně, v rámci psaných zákonů.
Zdá se, že je proto nutný co nejvyšší podíl občanů na správě státu. Ano, je tomu tak, a věřme, že všichni dokáží být odpovědní. Sami za sebe. Sami za své děti. Ale i sami za své rodiče.
Politici jsou jen výkvět české společnosti. To co dělají dělá i značná část populace. A ne všichni politici jsou ti "špatní". Přesto ve volbách je třeba změny. V Poslanecké sněmovně jsou všechny politické strany "prázdné", bez reálné naděje na změnu. Je potřeba nový, svěží vítr.
Je potřeba, aby svěží vítr změnil systém. A dal větší důvěru samotným občanům v jejich rozhodování. Odpovědnost každého jednotlivce je to, co dostane společnosti a tím pádem i politiku z krize...
Autor je několik let členem Strany svobodných občanů.
